Ještě před pár lety propukala tato zákeřná nemoc nejčastěji mezi třicátým a čtyřicátým rokem, dnes se její počátek posunuje do nižších věkových kategorií. Mnoho lidí léčí depresi pomocí psychofarmak. U těžších forem problémů s psychikou je to asi nezbytná cesta. Existují však i přírodní a přirozené způsoby léčby a prevence, jejichž vedlejší účinky jsou pouze žádoucí.
Výzkumy
Na University of New England v Austrálii uskutečnili v roce 2012 zajímavý výzkum. Najali skupinu lidí, kteří trpěli stresem, úzkostí nebo depresí různé intenzity a nechali je tančit argentinské tango (Zde je dobré vysvětlit, že argentinské tango není tango, které známe ze společenských tanců – se standardním rámovým držením těla a trhavými pohyby hlavy. Jedná se o původní variantu tanga, které vzniklo v Argentině a ze kterého se později vyvinula evropská verze.). Jen dva týdny lekcí argentinského tanga vedly k významnému zlepšení nálady. Po skončení studie vědci potvrdili, že tančení tanga má výrazně pozitivní vliv na lidi s poruchami nálad.
Další zajímavý experiment proběhl v Sydney. Asi stovka lidí, kteří trpěli depresemi, byla rozdělena do tří skupin – jedna skupina tančila argentinské tango, druhá se věnovala meditacím a třetí byla kontrolní skupina. Skupiny se věnovaly určeným aktivitám po dobu šesti týdnů, hodinu a půl týdně. Program dokončilo 66 lidí. Hladina deprese se významně snížila u skupiny, která tančila tango, a u skupiny, která se věnovala meditacím. Úroveň stresu se výrazně snížila pouze u skupiny tančící tango. U tanečníků tanga navíc vzrostla jejich všímavost neboli schopnost vnímat přítomnost.
Proč tango?
Proč se právě argentinské tango ukazuje jako skvělý lék na stres, úzkosti a deprese?
Možná proto, že jako lék tak trochu vzniklo. Přistěhovalci z Evropy, kteří se na konci 19. století ocitli sami v neznámé zemi, nevěděli, kdy a jestli vůbec se se svými blízkými opět uvidí. Svůj stesk po domově zaháněli hudbou a tancem. Lidová hudba a tance z řady evropských zemí (z Itálie, Španělska, Polska, Ruska atd.) se promísily s místními a vzniklo argentinské tango. V něm se odráží všechny pocity přistěhovalců – smutek, touha, vášeň, zklamání, beznaděj, ale i naděje a radost. Protože přistěhovalci byli z převážné většiny muži, tančili spolu, jinou možnost neměli. Tanec jim dával příležitost pocítit v objetí s jiným člověkem lidskou blízkost, zažít teplo lidské bytosti a své potlačené emoce prožít naplno v tanci a s někým je sdílet.
Může za to oxytocin
Držení páru v argentinském tangu vychází proti tomu evropskému z obyčejného lidského objetí a je typické právě pro tento tanec. I proto se stává tak atraktivním pro mnoho lidí. Přestože žijeme v blízkosti našich přátel a známých, a ne v emigraci, mnohým z nás chybí i dnes lidský kontakt. Jsme zvyklí komunikovat pomocí techniky. Kontakty se odehrávají virtuálně, emailem, na chatech nebo sociálních sítích.
Je dokázáno, že již 10sekundové objetí zvyšuje hladinu oxytocinu – hormonu, kterému se také říká „hormon lásky“. Tento hormon snižuje hladinu kortizolu (stresového hormonu) v těle, tepovou frekvenci a krevní tlak. Řídí řadu projevů společenského chování jako mateřskou péči, párové vztahy, sociální paměť a podporu, lidskou důvěru apod. Oxytocin je také přirozeným imunitním regulátorem. Jste-li s někým, kdo je vám sympatický, v objetí 3 minuty (po dobu jedné skladby tanga), ne-li 10–12 minut (to je totiž doba, po kterou spolu pár v rámci tanečního večera zpravidla tančí), cítíte se potom uvolnění, láskyplní, pozitivně naladěni. Může za to oxytocin.
A tak není divu, že spousta těch, kteří si argentinské tango vyzkoušeli, mu naprosto propadla. Jejich vášeň se dá přirovnat ke drogové závislosti. V kombinaci s hormony štěstí, endorfinem a serotoninem, které se přirozeně vylučují při fyzické aktivitě, se jedná o koktejl, kterému nelze odolat.
Argentinské tango má ale celou řadu dalších pozitivních vedlejších účinků... A o tom zase někdy příště.