Jak jsem se naučila tančit argentinské tango

Každý se na kurzech tanga ocitne trochu jiným způsobem. Někoho okouzlí silný emoční náboj sálající z fotografií tanečníků v působivých pozicích, někdo shlédne vášnivý tanec Antonia Banderase s Morgan ve filmu Tančím, abych žil...

...(Take the lead), někoho přivede partnerka. V každém případě jsou na tom všichni začátečníci stejně: tango tančit neumí.

Muž a žena, kteří touží po tom, aby uměli tančit tango. Na kurzu je takových párů několik. Věnuje se jim lektorský pár, který tančit (minimálně v jisté míře) umí. Když lektoři ukazují základní variace kroků či figur, vypadá to opravdu jednoduše. Jak je ale možné, že když je chcete napodobit, je to náhle velmi složité a nedaří se vám to? Proč vám najednou i naprosto nevinně vypadající základní stavební kámen argentinského tanga – chůze – připadá jako nepřekonatelný úkol?

Nástrahy učení

Začátečníci přirozeně neumějí mnoho zdánlivě nepodstatných dovedností, které však slouží jako konstrukce pro vlastní tanec. Patří k nim především správné držení těla. Ten, kdo má přirozeně správné držení těla, je ve velké výhodě. Ale při dnešním způsobu života, kdy většina z nás mnoho hodin sedí u počítačů a v autech, má správné držení těla málokdo. K nejčastějším nešvarům, které okolo sebe velmi často vidíme, patří povolené a vystrčené břicho a pánev, kulatá záda, ramena svěšená dopředu či naopak ztuhlá a zvednutá. Přitom všechny tyto nešvary brání jak propojení v tanci, tak tanci samotnému. Další dovedností, související přímo s tancem, je správná technika chůze. Je v ní mnoho proměnných začínajících u chodidla a končících u ramenou. Je toho poměrně hodně, co tělo pomalu vstřebává, až se tanec postupně stane elegantním…

Když se spolu učí dva začátečníci, kteří v těle nemají usazené správné taneční návyky, bývá to poměrně náročné. Ve hře je tolik faktorů, že je velmi složité zatančit společně správný krok či figuru. Muž například konečně začne správně vést daný krok, ale partnerka na jeho vedení nereaguje, protože není dostatečně zpevněná. Nebo si bezdůvodně přenese váhu na druhou nohu, což je v tangu nepřípustné. Potom se stává, že ani správné vedení partnerky nefunguje, a muž je logicky frustrován…  Podobné to může být i z druhé strany. Partnerka může být naopak rozladěna, že ji muž neustále strhává z její osy a je pro ni ubíjející ustavičně vyvažovat svoji polohu. 

A tak se pár na každé hodině společně trápí ve snaze udělat dostatečný pokrok, aby se mu lépe tančilo. Není většinou v silách lektorů osobně projít s každým párem, nebo lépe řečeno, s každým tanečníkem všechny figury a opravit nesprávné pohyby. Často se potom stává, že si pár nevědomě vytvoří nějaký zlozvyk, zafixuje si nesprávné provedení figury, u kterého má ale pocit, že funguje. A tento zlozvyk si tanečníci nechají vejít pod kůži. Zdá se jim, že se již danou figuru naučili a že ji tančí správně. Jenže pak vymění partnerku či partnera, a najednou to opět nefunguje…

V horším případě to pár po základním kurzu vzdá, a buď s tancem skončí úplně, nebo si vybere nějaký jednodušší. V tom lepším počáteční těžkosti překoná a pokračuje. Takový pár má velkou šanci na úspěch. Především muži to v tangu nemají jednoduché a obdivuji každého, který to nevzdá a pracuje na sobě.

Jak se co nejrychleji dostat do stavu, kdy si tanec užíváte vy i váš tanečník/tanečnice?

Nemám pro vás univerzální návod, protože každý jsme jiný, každému vyhovuje jiné tempo, jiný přístup, jiná škola apod. Ale mohu se s vámi podělit o to, co fungovalo mně.

Praktikujte

To, co se naučíte na kurzu, je třeba trénovat. Cvičit tak dlouho, až se vám nová figura či  technika dostane do těla a „zdomácní“ v něm. Stane se vaší přirozenou součástí. Pokud budete tančit pouze na kurzu, tedy zpravidla jednou týdně, budete neustále, znovu a znovu lovit v paměti, co jste se naučili v minulé lekci, přemýšlet, jak se to dělá, a vlastně si nikdy opravdu nezatančíte.  Prostě se smiřte s tím, že chodit pouze na kurz nestačí J

Kde tedy cvičit? Ideálním místem jsou praktika, kde se vám budou věnovat lektoři. Odpoví vám na všechny otázky a ukáží vám, co budete potřebovat. Také opraví vaše chyby a poskytnou vám tipy, jak se v tanci zdokonalovat.

Začněte chodit na milongy*

Velmi záhy jsem poslechla moudré nabádání svých prvních učitelů tanga, abychom chodili na milongy. Docela drze jsem již asi po třetí lekci tanga šla na milongu. Měla jsem ale taneční základy z flamenca a salsy, nebyla jsem tedy v tanci úplný začátečník. Ani jsem neměla stálého tanečního partnera, se kterým bych mohla trénovat. Přesto zejména ženám, které chtějí co nejrychleji udělat pokroky, doporučuji prostě chodit tančit. Střídáním tanečníků zjistíte, že každý z nich vede trochu jinak a má jiné objetí. Naučíte se číst známé figury podané pokaždé trochu jiným způsobem a sladit se s různými tanečníky. Ženy mají v tangu výhodu, protože na rozdíl od mužů nemusí tanec „vymýšlet“. Jejich rolí je vyvinout si citlivost, vnímat partnera a následovat to, co svým vedením nabízí (později se mohou podílet i na tvorbě tohoto jedinečného tance). Rychle se přepnout a přizpůsobit různým tanečníkům je umění, kterému se můžete naučit jen tak, že vystřídáte mnoho různých tanečních partnerů. Ale i pro tanečníka je zkušenost získaná z milongy k nezaplacení. Nejen že je rozdíl vést drobnou tanečnici, tanečnici o hlavu vyšší nebo dámu „krev a mlíko“. Ale naučit se tančit v rondě tak, aby to nenarušovalo tanec váš či párů tančících před vámi a po vás, chce zkušenost právě z milong. A nebojte se, že nemáte zkušenějším tanečnicím co nabídnout. Doporučuji soustředit se na měkké a příjemné objetí, jednoduché figury, které dobře zvládáte a tanec v rytmu. Pak si tanec s vámi užije i pokročilejší tanečnice.

Berte soukromé lekce

Ze všeho nejefektivnější z hlediska učení jsou podle mě soukromé lekce s lektorem či lektorkou. Je to podobné, jako když se například učíte hrát tenis. Jestliže jako začátečník hrajete s někým, kdo hru také příliš neovládá, zpočátku si vůbec nezahrajete. Ani jeden neumíte dát podání, a když už se to některému z vás náhodou podaří, ten druhý ho prostě neodehraje. Když si ale zahrajete s profesionálem, najednou to začne vypadat, jako byste trochu hrát uměli. Daří se vám přijmout podání protihráče, zvládáte forehand i backhand. Není to však tím, že byste se najednou zázračně naučili hrát tenis. Je to tím, že vám trenér nahrává přímo na raketu. Díky tomu se učíte odehrát správnou technikou. A když ji máte zvládnutou, můžete se soustředit nejen na údery, ale i na pohyb po kurtu.

Já sama jsem se k soukromým lekcím tanga dostala velmi záhy. Po třech měsících základního kurzu jsem odjela na dva týdny do Buenos Aires. Tam jsem si hned našla učitele, profesionálního tanečníka, a každý den jsem k němu chodila na lekci. Mám schované video z první a z poslední lekce a rozdíl je opravdu patrný. Až později jsem pochopila, jak důležité bylo, že jsme se věnovali především držení těla, objetí a technice chůze či pivotů, a ne třeba voleům**, což jsem chtěla já (i když na ty nakonec taky došlo :-)). Největší překvapení mě ale čekalo brzy po návratu, když jsem odjela do zahraničí na svůj první festival argentinského tanga. Najednou jsem tam měla zvláštní, těžko vysvětlitelný pocit, že jsem skutečně začala tančit tango. Pak jsem začala nepravidelně navštěvovat soukromé taneční lekce a vždy mě to velmi posunulo. Je to opravdu nejefektivnější způsob, jak se naučit tančit. Lektor/lektorka se vám individuálně a velmi intenzivně věnuje. Máte dostatek času změnit své špatné taneční návyky, procvičovat ty nové a na tréninku si je upevnit.

Ne, argentinské tango skutečně nepatří k jednoduchým tancům. Pokud to s ním ale nevzdáte, bohatě se vám odmění.

* milonga je taneční odpoledne či večer, na kterém se tančí pouze argentinské tango, zároveň milonga je jeden z tanců argentinského tanga - zpravidla rychlejší a s veselou náladou

** voleo je taneční figura v tangu, při které partnerka zvedá nohu z podlahy a vytváří efektní ozdobu